SnílekPhoto

Giraffes in the Rain / Žirafy v dešti

Jan Janský — Fri, 23 Aug 2019 22:00:00 GMT

Patchy are you,
stiff like screw,
remaining few
in a zoo.

Yet be sure
this does not matter.
When in down-pour,
You know better.

You not a chicken!

You take cover!

Like a MAN would!

Fleky míváš,
záda tuhá
v zoo zbýváš
již jen každá druhá.

Věz však,
že to nevadí.
Že když chčije,
z vás každá si poradí.

Nejsi přece slepice!

Prostě se schováš!

Jako správný CHLAP!

— snílek

(Praha, 16.8.2019)

Stones for Statehood / Kameny pro státnost

Jan Janský — Sat, 27 Jul 2019 22:00:00 GMT

Take a stone,
tourist, and erect
a pyramid as a symbol
of our statehood which,
from times immemorial,
was guarded here by
Chods.

These words are greeting tourists ascending to the remains of guardian castle Přimda. A little remainder, that in real world there were — and still are — forces outside. Forces one must be prepared to fend of. Forces that one needs to be aware of — in time. That's what a guardian castles were build for.

Remember. And as a symbol for others to remember too, build a small stone pyramid.

The pyramids are there in the hundreds. Beside a quiet forest path to a half-forgotten castle. Exposed to elements, nature, animals and occasional vandals. Many collapsed. Many still standing. Destroyed, yet built again. Every day.

It's a sign that many passersby still remember. Still want to remember. A sign, that — in people's hearts — the guardian castles are still standing.

It's a sign of hope.

Seber turisto
kamen a založ
pyramidu jako symbol
naší státnosti, kterou
zde odedávna bránili
Chodové.

Tato slova zdraví turisty, stoupající k ruinám strážního hradu Přimda. Malé připomenutí, že ve skutečném světě byly — a stále jsou — vnější síly. Síly, jimž musí být člověk připraven čelit. Síly, o kterých by měl vědět — včas. K tomuto účelu se budovaly strážní hrady.

Pamatuj. A jako symbol, aby pamatovali i ostatní, postav malou kamennou pyramidu.

Těch pyramid jsou tam stovky. Vedle tiché lesní cesty k polozapomenutému hradu. Vystaveny živlům, přírodě, zvířatům a příležitostným vandalům. Mnoho se jich rozpadlo. Mnoho jich stojí. Bořené, a přece znovu stavěné. Každý den.

Je to znamení, že mnozí kolemjdoucí stále pamatují. Stále chtějí pamatovat. Znamení, že — v lidských srdcích — strážní hrady stále stojí.

Je to znamení naděje.

Burnt Woods / Spálený les

Jan Janský — Thu, 06 Jun 2019 22:00:00 GMT

There was a fire. A forest was burning in the hills (Krkavec) northwest of Pilsen and most of local firefighters were called to action. Thanks to their efforts, most of the woods there did not burn down. A few hectares did, though, but the rest was saved. End of the story? Quite the opposite.

Drunken Silhouettes / Opilé siluety

Jan Janský — Sun, 12 Aug 2018 22:00:00 GMT

Found an interesting scene and waited for it to be filled with an adequately interesting content. You know it.

Got some passer-bys, a few cyclists. And then, this couple showed up and got me "the picture". Idyllic, romantic, maybe a little artistic even.

But, on the inside, as usual, the appearances — the photographs — are deceiving. They were drunk. At least he was. And had some kind of a relationship argument, or some drunken form of.

Well, they were passing by. I took the shot. They left.

As I got up and continued my photographic walk, I noticed they were walking the same way I had planned. That continued across many blocks. A bit awkward. I quite did not want to be confronted by a drunken, tattooed guy about stalking or whatever. I slowed down a little bit.

In the end, they got themselves a bench to sit on. It was my turn to walk by. Slowly, looking "normal", totally "disinterested". With a camera in the hand.

You know it.

Našel jsem zajímavou scénu a čekal, až bude naplněna adekvátně zajímavým obsahem. Znáte to.

Získal jsem nějaký záběry kolemjdoucích, pár cyklistů. A pak se objevil tenhle pár dal mi fotku, co jsem chtěl. Idylka, romantika, snad dokonce i trocha umění.

Pohled na rub věci však, jako obvykle, ukazuje, že zdání — a fotografie — klamou. Byli opilí. Alespoň tedy on byl. A vedli nějaký spor o jejich vztahu, či jeho opilou variantu.

Nu, šli kolem. Já je vyfotil. Odešli.

Když jsem vstal, abych pokračoval ve své fotografické procházce, zjistil jsem, že jdou stejnou cestou, jakou jsem měl v plánu jít. Bylo to tak i dál, přes mnoho bloků. Docela nepříjemné. Moc se mi nechtělo přivodit si konflikt s opilým, potetovaným chlápkem o tom, že je šmíruju nebo tak něco. Trochu jsem zpomalil.

Nakonec si našli lavičku a sedli si. Teď bylo zase na mě, abych prošel kolem. Pomalu, tváře se "normálně", naprosto "nezúčastněně". S foťákem v ruce.

Znáte to.

— snílek

(Plzeň, 9.8.2018)

Blurred Background / Rozostřené pozadí

Jan Janský — Sat, 04 Aug 2018 22:00:00 GMT

SHE: Is this camera capable of shooting a blurred background?

HE: Sure it can…

ONA: Zvládne tenhle foťák vyfotit rozostřené pozadí?

ON: Jasně, že zvládne…

— snílek

(Plzeň, 5.8.2018)

Shadows of the Unconscious / Stíny nevědomí

Jan Janský — Mon, 30 Jul 2018 22:00:00 GMT

Bright as is the world of our consciousness, so indistinct, dark, numinous and frightening are it's deeper layers.

The unconscious.

It's always with us. Like a gloomy, late night landscape just before dawn. Full of ghastly trees, veiled in a quiet, misty haze. Waiting for morning and first rays of consciousness.

Though, it's invisible shadows firmly astringe even the most bright day. Often manifesting where we least expect them.

They are like this photograph of a dim, mysterious scenery. It was taken in the late sunny forenoon of the July's sun. Captures the reflection of the day on a dark and murky deep of a castle moat…

Jako jasným je svět našeho vědomí, tak nezřetelné, temné, tajemné a děsivé jsou jeho hlubší vrstvy.

Nevědomí.

Je s námi neustále. Je jako šerá, pozdně noční krajina před svítáním. Plná přízračných stromů, zahalených v tichém, mlžném oparu. Čekající na ráno a první paprsky vědomí.

Jeho neviditelné stíny však pevně svírají i ten nejjasnější den. Projeví se často tam, kde je nejméně čekáme.

Jsou jako tahle fotografie potemnělé mysteriózní krajiny. Vznikla za slunečného předpolední červencového slunce. Zachycuje odraz dne nad temnou a kalnou hlubinou hradního příkopu…

— snílek

(Švihov, 14.7.2018)

Werewolf Perspective / Vlkodlačí perspektiva

Jan Janský — Tue, 17 Jul 2018 22:00:00 GMT

With dying sun night's gentle hatch,
and shadows mightly grow,
a time to close gates on a latch,
with faces white like snow.

No need for a narrative,
of dragons spitting lava,
while slight touch of a perspective
makes werewolf of chihuahua.

Když spěje slunce k obzoru,
když prodlouží se stíny,
čas na vrata dát závoru
a navlíct tlusté plíny.

Není třeba naratívů,
kde nocím vládne strašný drak,
když skrze prostou perspektívu
z ratlíka je vlkodlak.

— snílek

(Rančice, Kamenný Újezd, 16.7.2018)

Lost Manhood / Ztracené mužství

Jan Janský — Sun, 15 Jul 2018 22:00:00 GMT

Those real men of ancient roots
honoured the source of their own.
With armour, sword and leather boots
and two balls of granite stone.

Lost is the source to modern men,
from honour's way they run,
wander life like trepid hen,
of two balls… only one.

V dobách dávných praví muži
hájili čest pramene.
Zbroj a meč a boty v kůži,
a dvě koule z kamene.

Ztratil se pramen mužům dnes,
cti jak malin v lednu,
bloudíce žitím jak zbitý pes,
z dvou koulí… jenom jednu.

— snílek

(Švihov, 14.7.2018)

Tres Trios

Jan Janský — Sat, 07 Jul 2018 22:00:00 GMT

If I may?
Say I do.
So I do!

Kynu zda-li mohu?
Prý, že vphoho.
Jdu do toho!

One-Legged Photography / Jednonohá fotografie

Jan Janský — Mon, 25 Jun 2018 22:00:00 GMT

This photo is wrong. I decided to take it wrong. Deliberately. But the immediate circumstance pushed my wrong-by-design idea over it's limit to attain an even more wrong result. There, pure chance was at work, I guess. And I really do not know, whether this deeper wrongness is still right — or not. Whether I like it — or not. Yet, in the end, it seems to work somehow — for me at least. So there it is. It happened like this.