These words are greeting tourists ascending to the remains of guardian castle Přimda. A little remainder, that in real world there were — and still are — forces outside. Forces one must be prepared to fend of. Forces that one needs to be aware of — in time. That's what a guardian castles were build for.

Remember. And as a symbol for others to remember too, build a small stone pyramid.

The pyramids are there in the hundreds. Beside a quiet forest path to a half-forgotten castle. Exposed to elements, nature, animals and occasional vandals. Many collapsed. Many still standing. Destroyed, yet built again. Every day.

It's a sign that many passersby still remember. Still want to remember. A sign, that — in people's hearts — the guardian castles are still standing.

It's a sign of hope.

Tato slova zdraví turisty, stoupající k ruinám strážního hradu Přimda. Malé připomenutí, že ve skutečném světě byly — a stále jsou — vnější síly. Síly, jimž musí být člověk připraven čelit. Síly, o kterých by měl vědět — včas. K tomuto účelu se budovaly strážní hrady.

Pamatuj. A jako symbol, aby pamatovali i ostatní, postav malou kamennou pyramidu.

Těch pyramid jsou tam stovky. Vedle tiché lesní cesty k polozapomenutému hradu. Vystaveny živlům, přírodě, zvířatům a příležitostným vandalům. Mnoho se jich rozpadlo. Mnoho jich stojí. Bořené, a přece znovu stavěné. Každý den.

Je to znamení, že mnozí kolemjdoucí stále pamatují. Stále chtějí pamatovat. Znamení, že — v lidských srdcích — strážní hrady stále stojí.

Je to znamení naděje.