Of Hearts and Shadows / O srdcích a stínech

Jan Janský

For weeks was I planning
to photograph this bus stop.
Many times I walked by
without time to do so.

And now I was late,
worried about the light.
Will the sun still be there?
Will there be enough time?

Grace gave me last few minutes
before the sun would sink,
below the roofs across the street.
There I waited.

Few minutes.
Few mediocre shots.
Then this.
That was it!

Looking back, it's a mystery.
Did they see me and pose?
Or did they just have fun,
with shadows and the sun?

Guess I wouldn't know anyway.
They left with the next bus,
taking away with them
the last rays of light.

But what I know for sure,
whatever they did,
they did for me.

V plánu jsem to měl několik týdnů,
zachytit snímek této zastávky.
Ale pokaždé, když jsem ji míjel,
neměl jsem času nazbyt.

A nyní jsem šel pozdě,
bál se, že nebude světlo.
Bude tam ještě svítit slunce?
Budu mít dost času?

Štěstěna dala mi pár minut,
předtím, než se slunce ponořilo
pod střechy na druhé straně ulice.
A tak jsem tam čekal.

Pár minut.
Pár průměrných záběrů.
Pak tohle.
To bylo ono!

Při zpětném pohledu je to záhada.
To si mne všimli a zapózovali?
Nebo se prostě jen radovali
ze slunce a stínů?

To asi již nezjistím.
Odjeli dalším autobusem.
a s sebou si odvezli
i zbylé sluneční paprsky.

Jedno však vím jistě.
Ať to bylo jakkoli,
dělali to pro mne.

— snílek

(Plzeň, 1.3.2018)

Comments