Giraffes in the Rain / Žirafy v dešti

/images/2019/giraffes-in-the-rain.thumbnail.jpg
Patchy are you,
stiff like screw,
remaining few
in a zoo.
Yet be sure
this does not matter.
When in down-pour,
You know better.
You not a chicken!
You take cover!
Like a MAN would!
Fleky míváš,
záda tuhá
v zoo zbýváš
již jen každá druhá.
Věz však,
že to nevadí.
Že když chčije,
z vás každá si poradí.
Nejsi přece slepice!
Prostě se schováš!
Jako správný CHLAP!

— snílek

(Praha, 16.8.2019)

Stones for Statehood / Kameny pro státnost

/images/2019/stones-for-statehood-1.thumbnail.jpg
Take a stone,
tourist, and erect
a pyramid as a symbol
of our statehood which,
from times immemorial,
was guarded here by
Chods.

These words are greeting tourists ascending to the remains of guardian castle Přimda. A little remainder, that in real world there were — and still are — forces outside. Forces one must be prepared to fend of. Forces that one needs to be aware of — in time. That's what a guardian castles were build for.

Remember. And as a symbol for others to remember too, build a small stone pyramid.

The pyramids are there in the hundreds. Beside a quiet forest path to a half-forgotten castle. Exposed to elements, nature, animals and occasional vandals. Many collapsed. Many still standing. Destroyed, yet built again. Every day.

It's a sign that many passersby still remember. Still want to remember. A sign, that — in people's hearts — the guardian castles are still standing.

It's a sign of hope.

Seber turisto
kamen a založ
pyramidu jako symbol
naší státnosti, kterou
zde odedávna bránili
Chodové.

Tato slova zdraví turisty, stoupající k ruinám strážního hradu Přimda. Malé připomenutí, že ve skutečném světě byly — a stále jsou — vnější síly. Síly, jimž musí být člověk připraven čelit. Síly, o kterých by měl vědět — včas. K tomuto účelu se budovaly strážní hrady.

Pamatuj. A jako symbol, aby pamatovali i ostatní, postav malou kamennou pyramidu.

Těch pyramid jsou tam stovky. Vedle tiché lesní cesty k polozapomenutému hradu. Vystaveny živlům, přírodě, zvířatům a příležitostným vandalům. Mnoho se jich rozpadlo. Mnoho jich stojí. Bořené, a přece znovu stavěné. Každý den.

Je to znamení, že mnozí kolemjdoucí stále pamatují. Stále chtějí pamatovat. Znamení, že — v lidských srdcích — strážní hrady stále stojí.

Je to znamení naděje.

Read more…

Burnt Woods / Spálený les

/images/2019/burnt-woods-1.thumbnail.jpg

There was a fire. A forest was burning in the hills (Krkavec) northwest of Pilsen and most of local firefighters were called to action. Thanks to their efforts, most of the woods there did not burn down. A few hectares did, though, but the rest was saved. End of the story? Quite the opposite.

Read more…

Drunken Silhouettes / Opilé siluety

/images/2018/drunken-silhouettes.thumbnail.jpg

Found an interesting scene and waited for it to be filled with an adequately interesting content. You know it.

Got some passer-bys, a few cyclists. And then, this couple showed up and got me "the picture". Idyllic, romantic, maybe a little artistic even.

But, on the inside, as usual, the appearances — the photographs — are deceiving. They were drunk. At least he was. And had some kind of a relationship argument, or some drunken form of.

Well, they were passing by. I took the shot. They left.

As I got up and continued my photographic walk, I noticed they were walking the same way I had planned. That continued across many blocks. A bit awkward. I quite did not want to be confronted by a drunken, tattooed guy about stalking or whatever. I slowed down a little bit.

In the end, they got themselves a bench to sit on. It was my turn to walk by. Slowly, looking "normal", totally "disinterested". With a camera in the hand.

You know it.

Našel jsem zajímavou scénu a čekal, až bude naplněna adekvátně zajímavým obsahem. Znáte to.

Získal jsem nějaký záběry kolemjdoucích, pár cyklistů. A pak se objevil tenhle pár dal mi fotku, co jsem chtěl. Idylka, romantika, snad dokonce i trocha umění.

Pohled na rub věci však, jako obvykle, ukazuje, že zdání — a fotografie — klamou. Byli opilí. Alespoň tedy on byl. A vedli nějaký spor o jejich vztahu, či jeho opilou variantu.

Nu, šli kolem. Já je vyfotil. Odešli.

Když jsem vstal, abych pokračoval ve své fotografické procházce, zjistil jsem, že jdou stejnou cestou, jakou jsem měl v plánu jít. Bylo to tak i dál, přes mnoho bloků. Docela nepříjemné. Moc se mi nechtělo přivodit si konflikt s opilým, potetovaným chlápkem o tom, že je šmíruju nebo tak něco. Trochu jsem zpomalil.

Nakonec si našli lavičku a sedli si. Teď bylo zase na mě, abych prošel kolem. Pomalu, tváře se "normálně", naprosto "nezúčastněně". S foťákem v ruce.

Znáte to.

— snílek

(Plzeň, 9.8.2018)

Shadows of the Unconscious / Stíny nevědomí

/images/2018/shadows-of-the-unconscious.thumbnail.jpg

Bright as is the world of our consciousness, so indistinct, dark, numinous and frightening are it's deeper layers.

The unconscious.

It's always with us. Like a gloomy, late night landscape just before dawn. Full of ghastly trees, veiled in a quiet, misty haze. Waiting for morning and first rays of consciousness.

Though, it's invisible shadows firmly astringe even the most bright day. Often manifesting where we least expect them.

They are like this photograph of a dim, mysterious scenery. It was taken in the late sunny forenoon of the July's sun. Captures the reflection of the day on a dark and murky deep of a castle moat…

Jako jasným je svět našeho vědomí, tak nezřetelné, temné, tajemné a děsivé jsou jeho hlubší vrstvy.

Nevědomí.

Je s námi neustále. Je jako šerá, pozdně noční krajina před svítáním. Plná přízračných stromů, zahalených v tichém, mlžném oparu. Čekající na ráno a první paprsky vědomí.

Jeho neviditelné stíny však pevně svírají i ten nejjasnější den. Projeví se často tam, kde je nejméně čekáme.

Jsou jako tahle fotografie potemnělé mysteriózní krajiny. Vznikla za slunečného předpolední červencového slunce. Zachycuje odraz dne nad temnou a kalnou hlubinou hradního příkopu…

— snílek

(Švihov, 14.7.2018)

Werewolf Perspective / Vlkodlačí perspektiva

/images/2018/werewolf-perspective.thumbnail.jpg
With dying sun night's gentle hatch,
and shadows mightly grow,
a time to close gates on a latch,
with faces white like snow.
No need for a narrative,
of dragons spitting lava,
while slight touch of a perspective
makes werewolf of chihuahua.
Když spěje slunce k obzoru,
když prodlouží se stíny,
čas na vrata dát závoru
a navlíct tlusté plíny.
Není třeba naratívů,
kde nocím vládne strašný drak,
když skrze prostou perspektívu
z ratlíka je vlkodlak.

— snílek

(Rančice, Kamenný Újezd, 16.7.2018)

Lost Manhood / Ztracené mužství

/images/2018/lost-manhood.thumbnail.jpg
Those real men of ancient roots
honoured the source of their own.
With armour, sword and leather boots
and two balls of granite stone.
Lost is the source to modern men,
from honour's way they run,
wander life like trepid hen,
of two balls… only one.
V dobách dávných praví muži
hájili čest pramene.
Zbroj a meč a boty v kůži,
a dvě koule z kamene.
Ztratil se pramen mužům dnes,
cti jak malin v lednu,
bloudíce žitím jak zbitý pes,
z dvou koulí… jenom jednu.

— snílek

(Švihov, 14.7.2018)

One-Legged Photography / Jednonohá fotografie

/images/2018/one-legged-photography.thumbnail.jpg

This photo is wrong. I decided to take it wrong. Deliberately. But the immediate circumstance pushed my wrong-by-design idea over it's limit to attain an even more wrong result. There, pure chance was at work, I guess. And I really do not know, whether this deeper wrongness is still right — or not. Whether I like it — or not. Yet, in the end, it seems to work somehow — for me at least. So there it is. It happened like this.

Read more…

Grass, Moon and Stars / Hvězdy, měsíc, tráva

/images/2018/grass-moon-and-stars.thumbnail.jpg
Cannot resist to your jones,
to own a token, skull and bones?
Up a market, little stand,
full of trinkets. hold your hand!
Thus you get grass, moon and stars,
with green pocket up an arse!
Nezvládáš se s touhou prát,
mít odznak, na něm lebku, hnát?
Na trh vyjdi, milý kluku,
cetek tam, že neudržíš ruku!
Pak sejdou se, už se tak stává,
zelená kapsa, hvězdy, měsíc, tráva.

— snílek

(Plzeň, 9.6.2018)

Standing No More / Už nestojí

/images/2018/standing-no-more.thumbnail.jpg
Fresh and strong a while ago,
upright standing brute,
now flat and weak and laying low,
worked over as a newt.
Standing no more.
His daily bread is breaking through,
doing what to do is due,
So soon as gone is night,
will stand up with new might!
Před chvílí byl ještě svěží,
stál zpříma jako chlapáci.
teď tady jen zplihle leží.
vyčerpaný po práci.
Už nestojí.
Však průraz jeho denní chleba,
na povel konat, co je třeba.
Tak odpočine jenom chvíli,
než dorazí nové síly!

— snílek

(Plzeň, 18.4.2018)

Nostalgia / Nostalgie

/images/2018/nostalgia.thumbnail.jpg
Year by year, by day and night,
by time's ruthless breath,
great engines of bygone might,
dying slow, rusty death.
Yet man can rebel against time,
off fighting all it's genders,
then days of old are doing fine.
Lo! Wooden barrel, steam, suspenders!
Rok za rokem, dnem i nocí,
vydává čas dechu,
mocné stroje bez emocí
mění v haldy plechu.
Však člověk dechu času brání,
zcela vážně, beze srandy,
dávné doby jsou pak k mání.
Hle! Dřevěný sud, pára, kšandy!

— snílek

(Lužná u Rakovníka, 2.6.2018)

Deep Immersion / Hluboké pohroužení

/images/2018/deep-immersion.thumbnail.jpg
There are places of depth.
Places of Truth.
Where you can immerse deep.
Where you can not stay shallow.
Even if you want to.
Even if you try.
Still, the place is such,
you are dragged into the deep.
Deep into the heart of being.
Deep into your conscience.
There are places like that.
This was a place like that.
Yet the appearances deceive.
For this man really was deep.
Alone, yet in a crowded church.
Deep, into an organ concerto…
Jsou místa hloubky.
Místa Pravdy.
Kde se můžeš pohroužit hluboko.
Kde nemůžeš zůstat na povrchu.
Přestože bys chtěl.
Přestože to zkusíš.
Přece, na takovém místě
jsi tažen do hlubiny.
Do hlubiny k jádru bytí.
Hlubiny svého svědomí.
Jsou taková místa.
Bylo jím i toto.
A přesto zdání klame.
Byl hluboko tento muž.
Sám, v plném kostele.
V hlubinách varhanního koncertu…

— snílek

(Plzeň, 25.5.2018)

Couple of Stairs / Pár schodů

/images/2018/couple-of-stairs.thumbnail.jpg

There are three kinds of street shots. One, quick and impulsive momentary snapshots. That is rare. Two, waiting at an interesting scene or place till it couples with some interesting occurrence. Probably the most common. Three, seeing a scene from afar that is waiting for you there till you arrive, ready for capture.

This was the number-three-kind-of-shot. I saw them up the stairs on the bridge. Slowly approaching the stairs I prepared the focal length and aperture.

They saw me. The guy immediately knew my intention and as I bowed before them to position for a low angle shot, he just smiled. Her gaze and expression did not change a bit. As if she did not notice me at all.

Guesing from her face, she definitely was not in the mood... that day.

Jsou tři druhy pouličních snímků. První, rychlé a impulsivní momentky. Ty jsou vzácné. Druhý, z čekání u zajímavé scény dokud není vyplněna nějakou zajímavým jevem. Ty jsou pravděpodobně nejčastější. Třetí, zahlédnete zdálky scénu, která na vás počká, dokud nedorazíte, připraveni k jejímu zachycení,

Tohle je snímek třetího druhu. Viděl jsem je nahoře na schodech na mostě. Jak jsem se pomalu blížil, připravil jsem si ohnisko a clonu.

Viděli mne. Chlápek okamžitě uhodl můj záměr a když jsem se před nimi sehnul, k záběru z nízkého úhlu, prostě se usmál. Její upřený pohled, ani výraz se ani trochu nezměnil. Jako kdyby si mne vůbec nevšimla.

Hádaje z její tváře, rozhodně neměla náladu... toho dne.

— snílek

(Plzeň, 21.5.2018)